Prvotní výchova 3

8. října 2014 v 22:44 | Levianth |  Pochod srdce do tmy
" Přirovnáváš mne k batoleti? Tak to doopravdy dokáže pozvednout náladu a sebevědomí každému maldému muži," usmál jsem se ironicky.
"Na vás maldých lidech je zajímavá jedna věc. A to vaše absolutní přesvědčení, že vše víte nejlépe. Přeci jsi viděl tisíce filmů a přečetl hafo knih, abys dostatečně věděl, co tě čeká. Ale poslouchej dobře, nemáš ani ponětí. Nejsi nesmrtelnej, nejsi superman, nejsi x-men a ani se netřpytíš na světle. Jsi teď lépe geneticky vybaven, než obyčejní lidé a tvá potrava se bude skládat z příjmu krve. Ale není nezbytně nutné vysávat lidi na ulici. Máme jiné metody krmení se a hlavně to neříkáme na potkání. Pamatuj si, že tvá nová rodina má pravidla, která se nesmí porušit. A jedno hlavní zní: Nebudeš se světu prezentovat a budeš lidstvo sledovat z povzdálí a v tichosti," zamračil se Alex a díval se na mne přísným otcovským pohledem. Lícní kosti se mu stáhli a jeho demonstrativnost se tak prohloubila.
"Chápu, žádná diskotéka na světle a být tajemný, jak hrad v Karpatech," jeho pohled mi právě nechal explodovat hlavu , " je mi to jasné. Jsem prostě zatracený stejně, jako za živa, s tou změnou, že teď to nikomu povídat nebudu."
" Jsem rád, že si rozumíme. Pojď, chtěl bych si s tebou připít na tvé narození a pak půjdeme domů, abys si mohl odpočinout a nabrat sílu."
Alex ukázal ke dveřím, kterými jsme přišli. Stál tam, jako antická socha a čekal na moji reakci. Nikterak nekomntoval můj malátný sesun z kamenného oltáře. Když jsem rukou sjížděl po rytinách, tak jsem cítil každý prohyb a moje předchozí představa o rytině ztratila zcela ssvou vizi.
Nebylo to zvíře, ale upír a nebyly to stránky z kamasutry, ale jemné výjevy z předváření člověka na upíra.
Když jsem stál na nohách a odhodlal se vykročit, tak jsem zpozoroval v koutě stojící postavu. Byl to docela vysoký a svalnatý muž. Odlepil se od stěny a pomalu kráčel ke mně a Alexovi. Jeho tvář byla velice přátelská na to, že patřil mezi upíry. Žádné propadlé kosti, žádné ustarané pohledy plné rozvážnosti a moudrosti. Jeho oblečení se ale vůbec nehodilo do tohoto klubu. Měl na sobě smoking s kravatou a černé společenské kalhoty a polobotky.
"Lestate, můj pane," poklonil se Alex uctivě.
"Dobrý večer, Alexi a dobrý večer i tobě Chestere, chtěl bych tě jako první přivítat do naší velké rodiny a pogratulovat ti k novému životu. Je mi jasné, že nejsi zvědav na nějaké formality a jistě se ještě hodně naposloucháš všech možných zákazů a možností od Alexe. Jsem Lestat, ždáný přídomek, který by nutný, nebo který by jsi si zapamatovatl," usmál se mile , " Jsem synem Alexandrie a mohu se skroměn označit za korunovaného spravovatele Samaelské říše z Iluovi strany. A tak se nazývá tvá pokrevní linie - Iluova a tvůj domov je Samaelská říše. To jen malá uvívatcí zdvořilost, abys věděl, kam patříš," po celou dobu se na mne usmíval a vyzařoval z něj klid a vyrovnanost. Přistoupil ke mně velmi blízko a podíval se mi do očí.
Jeho oči nebyl vůbec milé...ne tedy takto zblízka. Chtěl jsem vykřiknout anebo ho něčím vzít přes halvu. Jeho oči bodali studeným žárem a spalovaly mi mysl pokaždé, když jsem se snažil neuhnout s pohledem. Milosrdně se otočil k Alexovi.
"Chtěl bych Vás pozvat na drink, mé apartmá je prázdné a pro slabšího jedince, kterým teď chvilku Chester bude, tam je adekvátní prostředí. Nenamítáš-li nic můj příteli."
"Naopak, s radostí přijímám. Jsme poctěni touto nabídkou," uklonil se zlehka Alex. Birokracie....nikdy jsem ji nechápal a byla mi cizí. Přišlo mi to, jako olizování bot, kdy jste nikdy předem nevěděli, jestli na té botě není nějaké hovno.
Alex mne pobídl a doprovodil mne ke dveřím. Šli jsme za Lestatem do jeho královského apatrmá, které se nacházelo nad tanečním parketem. Zváštní, před tím jsem si ho vůbec nevšiml. Musel jsem překonat několik schodů a ač to pro mě v tu chvíli byla Spartan race, tak jsem na sobě nedal nic znát.
"Lestat, celkem známé jméno nemyslíš?" zeptal jsem se hned, co se moje prdel doktla koženého polstrování na gauči. Opřít nohy o skleněný stoleček jsem se neodvážil.

"Ano, mezi lidmi ano. Jako by nedokázali vymyslet nějaké jiné, originálnější jméno. Smutné a zábavné zároveň."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama