Kámen mrtých lovců

2. října 2014 v 17:49 | Levianth
"Fajn, dejme tomu, že bychom tam mohli vyrazit. Já moc sil nemám a zbývá mi energie na několik kouzel. Pak můžu útočit jen mečem a to nebude žádná sláva. Ta hora masa mě malinko unavila a to motání se tady v té tmě mi na síle nepřidalo. Nautil je na tom podobně, akorát, že nekouzlí. Ty vypadáš, jako kdyby tě někdo hodil do drtiče a potom vytáhl. Máš nějaké duše na kouzlení? Protože s Fragosem slovní bitku nevyhrajeme." Shrnul status quo Marcus a podíval se na mě.
Tělo se mi zregenerovalo na maximální úroveň, kdy mi pohyb nedělal bolest, ale o uzdravení tu nemohla být řeč. Stačila jedna dobře mířená rána a budu se válet na zemi bolestí ve zcela nepoužitelném stavu. Podle rozsahu zranění mohu v klidu prohlásit, že bych rozhodně potřebovala den na regeneraci. Několik duší ve mně zbylo a z fleku mohu rozpoutat několikaminutové peklo, které ale bude zcela rozhodující, jelikož potom nevykouzlím ani žížalu.
" Jsem v pořádku, podívej ," zamávala jsem povadlou kůží, která se snažila ze všech sil přisát zpět na ruku, " téměř jako nová. A na pár kouzel duše mám. Možná by bylo fajn se ještě najíst, ale nechci se brouzdat tmou sem a tam. Toer o nás rozhodně ví, takže teď je to jen boj o hodiny, ne-li minuty. Až mu dojde, že si jdeme vyzvednout jeho zdroj moci, tak podnikne hodně rychlé kroky, aby se nám to nepovedlo."
"Dobře, to znamená, že vlastně nemáme jinou možnost," zakroutil hlavou Nautil a chvilku si něco tiše brumlal.
"Tobiášku, můžeš nám říct, kde je Fragos a na co bychom si měli dávat pozor ?" Otočila jsem se ke tmě, kde jsem předpokládala jeho stanoviště.
" Fragos je za dveřmi, které jsou kousek od Vás. Je to jeho pokoj, kde přebývá a odkud vypouští ty zmatené hračky. Vždycky, když se zlobí, tak na Tobiáška posílá oheň a přiková ho k zemi, takže se nemůže hýbat."
"Takže oheň a paralyzace…. V tom případě musíme být rychlejší my."
"A neviděl jsi u něj nějaký kámen? Kouzelný kámen? Nebo něco mu podobného?"
"Žádné kameny, jen ošklivá hůl," zavrčel Tobiáš.
"Hůl? A co dělá s tou holí? Bije tě alespoň?" rýpnul si Marco.
"Ne….nebije. Z hole šeptají zlé hlasy a ubližují mí," hlesnul velmi ublíženě.
"Inu, takže kámen bychom měli. Teď ho ještě dostat od Fragose a můžeme pokračovat v našem dobrodružství za bájným pokladem…."zasmál se mírně zoufale Nautil.
"Ještě jedna otázka, má tam stejnou tmu, jako je tady?" napadlo mně.
"Fragos, nemá rád tmu," ozvalo se ze tmy.
Stanula jsem do bojového postoje a s odhodláním jsem se připravila na ten boj, který nás měl čekat. Nemělo smysl nic prodlužovat. Pokud o nás ví a Fragos si pěchuje armádu za dveřmi, tak by bylo dobře to utnout dřív, než tam bude narváno. Nesnáším fronty.
"Tak vstávat hoši, na svátky se tu nezdržíme," usmála jsem se na ně.
"Tvoji energii a odhodlání bych chtěl mít," postavil se Marco s Nautilem.
Přesunuli jsme se v té na nervy jdoucí tmě o dalších pár metrů blíž k našemu cíli.



Tobiášek mi opatrně položil ruku na kliku, pro mne naprosto neviditelných dveří. Napjetí, které mezi námi gradovalo se dalo by se téměř krájet.
"Na tři…..jeden……dva……tři!" zašeptala jsem s roztřeseným hlasem a stiskla kliku od dveří.
Dveře se s hlučným skřípáním otevřeli a my skočili do místnosti prosvícené studeným magickým ohněm. Mohu říct, že v tu chvíli se mi zastavilo srdce a strašně dlouho trvalo, než jsem zaregistrovala jeho tlukot. Nejenže mě přes nos praštil nepředstavitelný smrad z rozkládajících se těl, ale navíc se mi chtělo zvracet z pohledu na ohlodané kosti, které se válely na podlaze. Před námi se otevřela velká místnost lemovaná sloupy. Mramorové obklady se jemně leskly a odlesky se mihotaly v diktatuře zapálených světel. Dominantou místnosti byl velký trůn poskládaný z lidských těl a malý stoleček, který i z té vzdálenosti připomínal shrbeného muže. Ve stínech okolo trůnu se kroutila mrtvá lidská těla a tiše sténala v bolestech. Na trůnu seděla mohutná postava generála.
A v okamžiku, kdy jsme vkročili do místnosti, tak se upřely všechny hlavy těch odporných nemrtvých torz na nás. Jejich pološedá bělma nás probodávala a na Fragosově obličeji se objevil velice zlověstný úsměv.
Nebyl čas se nějak rozmýšlet, nebo se s ním dávat do řeči.
Vyslala jsem myšlenku na Lokiho a on se okamžitě objevil vedle mne. Začala jsem vyvolávat své malé přisluhovače a snažila jsem se držet na dostatečné úrovni svých sil, abych se nesložila k zemi v nevhodnou chvíli.
Nautil s Marcem odhodili Dračí oheň a vytasili meče. S pokřikem se vrhli vstříc plazícím se tělům, která se snažila zformovat do jedné velké kreatury. Fragos pozvedl hůl a jemně s ní ťuknul o chladný mramor. Trůn pod ním se nedobrovolně začal propadat a zároveň jej obtékal, jako když vás hodí do vody a ta vás pak pomalinku pohlcuje.
Moje síla se rychle dostala k hranicím zásob a já přestala přivolávat své služebníky. V rukách se mi objevili meče z černě kalené oceli a rozhodným krokem jsem vykročila k Fragosovi. Velice ráda bych se přesunula ve stínech, ale musím počkat, než se ke mně dostanou duše těch polomrtvých zatracenců.
Loki vystoupil z mého stínu a veden mojí intuicí vyrazil proti našemu hlavnímu cíli.
Muži statečně usekávali nenechavé ruce ve změti mrtvého moře, které se k nim valilo. Nevím, odkud se brala všechna ta mrtvá těla, ale byl to téměř nekonečný zástup, který nebral konce.
Trůn pozřel Fragose a vytvořil kolem něj mrtvolné brnění. Monstrum povstalo a začalo vrhat svojí holí ohnivé orby ve směru pohybujícího se Lokiho, který plul stíny podél místnosti a občas zacvakal zuby na mrtvoly.
Loki se dostal ke generálovi a zuřivě na něj dorážel. Fragos jej odháněl orby a docela dost obratně zacházel i s holí.
Kluci se nehnuli snad ani o píď. Stále jen kolem sebe sekali a jediné, co jim dodávalo sílu, byl strach z toho, že by přestali. Já jsem měla podobný problém. Mrtvoly se smýkali a nechávali si usekávat vše možné, ale když byla možnost některou zabít useknutím hlavy, tak ji ostatní stáhli dovnitř.




Děsilo mě, že si sou vědomi možnosti zabití. S inteligentní formou jsem se ještě nesetkala. Určitě to bude díky přítomnosti kamene a psychické síle Fragose, nebo v to alespoň doufám. Přeci jen to nebyl řádový stoupenec, ale téměř stavební kámen nemrtvých.
Marcovi se podařilo jednomu useknout hlavu. Místností se prohnal vysoký kvílivý zvuk a moře se na chvilku stáhlo k sobě.
Ve vzduchu zapraskala nemrtvá magie a za Fragosem se seskupovala těla do obrovské koule, která silně připomínala venkovní nestvůru.
Věděla jsem, že to nemůžu dovolit. Tahle koule by mohla znamenat náš konec, nebo nás dost oslabit.
Budu muset zariskovat….
Zavřela jsem oči a vpila jsem se do nejbližšího stínu. Kolem mne se zvedl mlhavý opar a s každým krokem jsem se přesouvala blíže k nedokončené kouli masa.
"Gaaaarrrhhh!" zavrčela zmutovaná koule a hltala zbytky těl. V nejbližším okolí se objevila špinavá mramorová podlaha bez mrtvol.
Vystoupila jsem těsně za ní a přísahám, že jsem měla co dělat, abych neupadla na podlahu. Opustili mně veškeré síly a stěny mého žaludku divoce skandovali na protest téhle jízdy.
A v tomto okamžiku se stala řada nezastavitelných věcí.
Loki byl právě rozprášen jedním z orbů a Fragosova pozornost se přendala na Marca s Nautilem. Ti si nemohli ničeho podobného všimnout, protože úpěnlivě zápasili s hýbající se podlahou. Marcovi se podařilo vyvolat mrazivý dech a značnou část znehybnil a poté roztříštil prudkým úderem meče. Kvílení mrtvých se skoro vyrovnalo pištícím solím a stříbrné vlákno syrové energie zavanulo mým směrem.
Fragos vyslal několik žhavých koulí na mé společníky a Marco na poslední chvíli vyvolal ochranný štít, který pohltil většinu z útočné magie. Nárazová vlna oba dva odmrštila o pár metrů z jejich stanoviště.
Žhavé těleso opeklo několik poddaných a ti s kapitulujícím řevem se rozpekli a jejich energie se opět přesunula ke mně.
Já po pozření prvních doušků mé ambry jsem dokázala pozvednout meč a začala jsem párat téměř dokončenou obludu. Odříkávala jsem formule pro mé kerbery a ti rozlíceně trhali utíkající kusy, které se chtěly vyhnout nadcházejícímu masakru.
Fragos zasáhl kluky svým orbem Nautila a změnil ho v prach, neboť Marco měl už sílu jen na svou ochranu.
Desítky duší se ve mně uhnízdili a oči se mi stříbrně zaleskly. Loki opět vyskočil z mého stínu a začal opět dorážet na Fragose. Otočila jsem se na podpatku a s nově nabitou sílou jsem stanula před Generálem.
Fragos se příšerně zasmál a zpod jeho hole pomalu vylízali stíny, které se zvětšovali do mrtvých těl.
Tak to je ta síla kamene!! Vyvolává zabité nemrtvé zpět do služby!! Proto neubývali, ale spíše přibývali. Každá zmizelá duše byla obnovena novou. Ta úmluva vytahovala mrtvoly z pekla a nutila je sloužit nemrtvému generálovi. Nebylo potřeba vyjíždět a rekrutovat nové mrtvoly, když zdroj sídlil přímo v Pekelných zahradách.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama