Kámen mrtvých lovců 2

4. října 2014 v 18:02 | Levianth

"Čekal jsem na tebe Enyah, na samotný zdroj mých mrtvých duší." Zaskřípali zuby pod maskou z mrtvého masa.
Nepromluvila jsem a rovnou jsem zaútočila na tu hnusnou hroudu utrpení. Černé čepele se míhaly vzduchem.
Fragos k sobě přivolal příliv svých poddaných a udělal kolem sebe hradbu, která mu poskytovala čas k nabití sil a zásob nových útočníků.
"Ty zbabělče!" Křičela jsem a rozsekávala jeho živé hradby.
"Mládí a nevědomost tě zaslepují Toerovo dítě, sloužíš nejvyššímu a nedokážeš unést fakt, že tě nechal napospas tomu prohnilému světu,"
"Drž hubu!!!!" zavřeštěla jsem a přivolala jsem si posily z pekel. Horečně jsem přemýšlela, jak ho zlikviduju, když se tu objevují další a další mrtvoly. Na své spolubojovníky jsem se nedovolila otočit, protože jsem tajně doufala, že se Marco zachránil pod štítem, ale teď je vysílen.
Bohužel i myšlenka na mého milého mi byla osudná. Mrtvolná stěna se rozestoupila a do mne narazil proud paralyzující síly.
Zkameněla jsem na místě s rozpraženýma rukama. Psi se kolem mne seskupili a udržovali obrannou linii. Mezi Fragosem a mnou teď stál jen Loki a několik mých přisluhovačů. Mrtvá těla se přelila kolem nich a vytvořila kruh, který nýs odděloval od kluků.
To je konec, pomyslela jsem si. Právě jsem promeškala nejlepší možnou chvíli pro zabití tohohle bastarda!
Těla se z Fragose sesypala na podlahu a vytvořila původní trůn. Unaveně se posadil. Ukázal na mne holí a pro jistotu zopakoval kouzlo paralýzy.
"Vy ženy z rodu Tolkiénů jste dělali svému jménu vždy čest. Tedy až na tvou matku, která tento rod nedokázala udržet v počestnosti a porodila tebe…," zakuckal se smíchy," tebe má maličká. Sémě Toerovo bez své vlastní duše naplněna pouze peklem a touhou sloužit kameni."
Nerozuměla jsem, co mi povídal, ale nemohla jsem na něj křičet a ani proti němu cokoliv udělat. Mohla jsem jen potupně poslouchat výplody jeho choré fantasie. Kerberovské řady ale houstly a čekali na příkaz. Nemělo smysl zaútočit v dalším bezhlavém chvatu, ptose by to byl nekonečný boj. Místo toho jsem si v hlavě probírala všechny možné formule, které by mi mohli pomoci v této situaci.
Nechtěla jsem si přiznat fakt, že bych mohla být poražena, tak jednoduše.
"Dovol, abych ti osvětlil několik věcí, lidské dítě. Každý tvor živý, či neživý, který padne tvou rukou, se přesune sem do tohoto krásného kamene a zhmotní se, jako můj sluha. Čím zkaženější tím, lepší. Jsi v podstatě výborný stroj na tvoření armády. Tvá zaslepenost mi přivedla tisíce chutných přisluhovačů, kteří nedobrovolně nosí Toerovo znamení. Jediné zklamání byl ten malý hoch, který se tu prohání v temnotách. Navždy zatracen." Zvedl se a jemně ťuknul holí do mramoru. Mrtvá těla přisunula torza Marca a Nautila k trůnu. Díval se, jak trpím a
Krve by se ve mně nedořezal. Moje vnitřní pýcha se zhroutila, jako domeček ze špatně postavených karet. Pohled na bezvládné Marcovo tělo mě sžíral a chtělo se mi brečet.
"Čekal bych lepší doprovod, než nájemného vraha Osvícených a zkaženou Dračí runu smrti. Zvláštní," nadechl se zhluboka přes rozežranné nosní přepážky, " necítím tu naši malou poběhlici. Jen její slabý odér. Že by ti prozradila své malé tajemství a tobě se jí podařilo vypudit? Hahahahahahahahha…." Začal se smát hromovým smíchem Fragos.
"Za tvou kůži budu nadmíru pochválen. Podrobím si tě a pak zničíme celou tuhle směšnou zem. Kámen Mrtvých lovců budu konečně se svým nástrojem zkázy a on konečně bude sloužit pravému pánovi Plání. Jistě se těšíš na setkání s otcem, jako on na tebe." Zaskřehotal Generál a namířil a mě holí.
Najednou se z času stal hutný med.
Do hradby mrtvých narazilo malé kostěné tělíčko, které na chvilku zaujalo Fragosův pohled. Ta chvilka stačila na to, že jeho paralýza povolila a já na nic nemeškala a transportovala jsem se přesně do stínu hole, odkud jsem jedním mocným máchnutím mých mečů vjela do jeho těla až po čepele a veškerou zlobou, kterou jsem v sobě měla, jsem jeho polorozpadlé tělo rozdělila ve dvě půlky. Shnilé vnitřnosti mě ohodily od hlavy k patě a zkažená krev mne polila v jednom mohutném výbuchu.
Kerberové se pustili do mrtvol, které ztratili svoji formaci a snažili se rychle odplazit pryč. Hůl s kamenem dopadli na zem.
Do mého těla se vedrala neskutečně silná duše Generála Fragose a cítíla jsem jeho opovržení všemi živými a spatřila jsem úryvky z jeho života. Veškeré jeho vědění a snahy mnou projeli a trhali moje vnitřní maso na kaši. Z plic jsem vydala veškerý vzduch a sesunula jsem se na podlahu. V mojí hlavě přeskakovali rozostřené obrazy mé matky, jak souloží s Toerem, mé narození v záplavě obětovaných lidí, prapodivný rituál v kruhu nemrtvých, Nyat a kámen Lovců, Matčina smrt, Fragosovo tažení na malé vesnice, výstup duší z kamene a Toerův smích, když mě pozoroval v orákulu…..Všechno se to na mě valilo a já chtěla řvát a brečet. Nechtěla jsem takovou vizi, nevěřila jsem, že by se něco takového mohlo stát. Copak těch strašných věcí nebylo dost už se smrtí mé matky.
Otřásla jsem se a upadla do kómatu.
*Marco pootevřel zmoženě oči. Kolem něj se válely kusy zkaženého masa a mrtvý Nautil. Pootočil hlavu a spatřil Enyah, jak leží na podlaze. Prohnul se jako tětiva a zmoženě vyzvracel obsah svého žaludku.
"Whalosi svatý!" zaklel a pokusil se ještě jednou podívat na svoji družku.
Ležela v roztrhaném oblečení pokrytá smradlavými vnitřnostmi a nad jejím tělem stála malá vyhublá postava, kterou někdo potáhl kůží a mezi tím z ní vytáhl jakékoliv maso.
Při zmínce o Whalosovi s oklepala a přikolíbala se k němu.
"Tobiášek Vás zachránil! A ona zabila strýčka! Srýčka! Strýčka!!" Poskakoval vesele Tobiášek a ukazoval na zbytky Fragose.
Mátožně se doplazil k Enyah a chytl ji za ruku. Omdlel*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama