Co je vlastně pravda 5

8. března 2014 v 15:30 | Levianth
Podívala jsem se na ní podezíravě.
"Enyah, netoužím po ničem jiném, než abys zabila Toera a já mohla stanout znovu na své minulé pozici vyšší Sukuby. A udělám cokoliv, abych se vrátila do hlavní věže Provorozeného. A to všechno znamená tě dovést k vítězství! Takže opravdu nemám zájem tě nechat zabít, nebo dostat šutřík do rukou. Mimo to by mi byl k ničemu. V naší sféře by nefungoval, leda by se dal dát do šperku," zamračila se Nyat a v rozčilení mi strhla deku z těla.
"Takže, si buď jdi pro svoji dávku moci, nebo nech být." Vstala společně s dekou a odcházela pryč.
"Omouvám se, za své pochyby, ale ty jsi démon, sukuba a stvoření z podsvětí a nahoře leží lhář a prospěchář, který také využil mé dobroty. Kolem mých ramen mě drží můj osobní vrah a zároveň milenec, který mě nezabil, když mohl. Nevím, čemu mám věřit a nevím, co mám udělat, aby to bylo správné. Moje touha po Toerově smrti zabila tolik lidí, kolik snad ani sám Toer nezabil." Po tváři mi začali stékat horké slzy. V půli své strastiplné cesty se odpařily do vzduchu.
"Enyah, jsem sukuba. Démon touhy, nesplněných přání a marnosti a rozhodně nejsem určena pro intriky, pletichy a lhaní, tedy ne pro Vás smrtelníky. Ženu tě za tvou touhou zabít Toera i z vlastních důvodů. Mimo toho marnost je u tebe marná." Hodila deku do ohně a nechala ji vzplát a shořet, pak se otočila, klekla si a pohladila mě po tváři.
"Vzbuď se Enyah a sama se rozhodni, jak chceš, aby to bylo" políbila mně. Zavřela jsem oči. =
Otevřela jsem oči a byla jsem zpět u Nautila a Marca. Opět v kruté realitě. Loki vběhnul do nejbližšího stínu, protože byl zbaven povinnosti hlídat.
Ležela jsem na zádech a Marco mě láskyplně hladil po vlasech. Ležel na boku a tiše mě sledoval.
"Dobré ráno," usmál se na mě a políbil mně.
Musím říct, že mě trochu překvapil. Nevěděla jsem, jestli se mi zase něco nezdá. Takhle milý na mě nebyl od našeho vážného rozhovoru v Heaveru. Hodný ano, ale ne milý.
"Dobré ráno," chtěla jsem se zeptat, jestli se něco nestalo. Zda-li se v noci nepraštil šutrem do hlavy, nebo jestli se omylem nějak neočaroval. Druhou variantu jsem vyloučila kvůli místu, kde jsme se nacházeli.
"Musím říct, že se velice hezky poslouchá, že se ti o mě zdá," usmál se šibalsky.
"Z..d..dá?" vykoktala jsem zmateně. Já mluvím ze spaní?!
"No jsem si zcela jist, že jsi volala mé jméno. Sice ses u toho mračila a pak natahovala pusu, ale přesto si myslím, že to nic moc špatného nebylo. Těsně před vzbuzením jsi i velice zajímavě vzdechla." Stále mě hladil po vlasech a v oříškových očích přeskakovali jiskřičky pobavení a zároveň i něco mnohem hlubšího.
Bylo mi jasné, že mluvit o Nyat a konečné líbací scéně nemá smysl. Nejspíše by bylo lepší si to trochu přibarvit. Možná rovnou přemalovat na něco zcela jiného.
"Zdálo se mi to tobě a o velice příjemných věcech, které jsme spolu dělali," zašeptala jsem mu do ucha. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Sama jsem nad svou odvahou zamrkala a začervenala jsem se.
Byla jsem ráda, že byl zticha a nijak to nekomentoval, protože bych nevěděla, jak z toho ven. Soudě podle jeho výrazu v tváři si to představoval a pak se zavrtěním hlavy se to snažil zaplašit.
"Tohle bys neměla dělat, takhle mě mučit," políbil mě hladově.
"Ehm, nechci vás dva rušit, ale mohli bychom prosím pokračovat v cestě do Pekla?" Přerušil naší romantickou chvilku Nautil.
"Rozkaz," odpověděl mu Marco a ukončil naší zamilovanou chvilku. Pak spiklenecky mrknul na mě a začal se připravovat a balit věci na další cestu.
Tak tohle bylo opravdu zajímavé. V duchu jsem nadávala na Nyat a zároveň jsem se uculovala nad tím, jak se mi podařilo Marca vykolejit. Bohužel tento pocit za chvilku vystřídalo něco jiného. O hodně smutnějšího a v této chvíli i důležitějšího. Plán do budoucna a obstarání toho kamene. Jak to ale udělat, aby si Nautil myslel, že mě to napadlo samotnou?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama