Únor 2014

Co je vlastně pravda 4

20. února 2014 v 8:13 | Levianth
"Vsadil bych boty, že se ten pes na tu tmu směje," zakroutil hlavou Marco.
"Třeba tam má kamarády a až usneme, tak nás zakousne," rozvázal se Nautilovi po dlouhé cestě jazyk.
"Nebo si vzpomněl na nějaký pekelný vtip,"ukončila jsem tu nesmyslnou debatu. Odměnou mi byly dva podivné pohledy s nechápajícím podtextem.
Pro jistotu jsem se zvedla a obsypala okraje našeho mini tábořiště pištícími solemi. Přeci jen je člověk pak víc v klidu, když usíná.
"Dovedu Vás na okraj Pekelné zahrady, kde se pomodlím za své padlé bratry a nechám Vás v tom nesmyslném boji. Během cesty jeskyní Vám vysvětlím raději naše značení, ač Enyah ho nejspíše bude znát. Je možné, že pokud vyhrajete, tak se vrátíte zpět jinudy. Třeba portálem do nějaké svatyně."
"Děkuji Nautile."
Povečeřeli jsme schované zásoby a každý spokojeně schroupal přidělené zásoby.
"Myslím, že je čas jít spát. Zítra bych vyrazil hned, jak tma trochu povolí. Není moc dobré se dlouho zdržovat na jednom místě," zabalil se do svého přespávajícího vaku Nautil a celý se zachumlal.
Roztáhla jsem si svoje malé lehátko s teplou dekou a stulila jsem se do klubíčka. Marco si jako vždy rozestlal hned u mě a ochranářsky mě objal. Ze začátku jsem měla chuť mu ruku dát pryč, protože by mi trvalo strašně dlouho, než bych byla schopna boje. Ale věděla jsem, že bych se teď měla stát hodnou holkou a nedělat hrdinku. V podstatě to byl ten nejvyšší projev mojí důvěry, který existoval. Nikoho jsem nikdy nenechala, aby mne hlídal, či mi bránil v sebeobraně. A možná jsem ho nechávala to dělat, protože jsem věděla, že se v půlce spánku otočí na záda a bude spokojeně chrápat a až ráno bude v polospánku, tak se vrátí do své ochranářské pozice. Neměla jsem ani to srdce mu říct, jak dobře mě celou noc chrání. Vždycky se jen ráno pousměju a pohladím ho po ruce.
Občas mi chybí Nyat. S ní jsem mohla usnout kdekoliv a nemusela jsem se ničeho bát. Můj osobní démon mne chránil nejlépe. A teď jsem skončila s mým osobním vrahem, který se mě snaží chánit.
= Někdo mě pohladil na zádech. Jemně, jako když se o vás otřou sametové kočičí tlapky.
"Marco?" Zamumlala jsem.
"To jsi mě rychle vyměnila, dušičko,"zašeptala mi do ucha Nyat.
Okamžitě jsem byla vzhůru. Otevřela jsem překvapeně oči. Ležela jsem v pokoji na kožešinovém koberci z nějakého obrovského zvířete. Měl překvapivě sněhově bílou barvu s jedním menším černým pruhem v levé části. V ruce jsem držela krvavě rudou deku, která mne přikrývala. Na sobě jsem opět měla tu krátkou černou košilku. Vedle nás stál obrovský kamenný krb, ve kterém vesele plápolal oheň. Po obvodu byli vytesáni různí démoni a malá mrzká stvoření. Místnost byla ale jiná než při prvním setkání. Byla vymalovaná andělskou bílou a neměla žádné okno. Na stěnách byli vyobrazeni krásní lidé napůl zahalení oblečením a napůl ukazující své přednosti. Hlavní obraz nad krbem byl ale jiný než ty ostatní. Byl o půlku větší v průměru a muž na něm vypadal, jako když je opravdový. Lákalo mě to se obrazu dotknout a zjistit, jestli je to malované, či tam doopravdy stojí lidská bytost.
"Nyat?! Co, tu dělám?"
"To je mi ale milé přivítání,"
"Myslela jsem, že se můžeme setkávat pouze, když pošlu k Vám dolů velkou duši."
"Řekněme, že jsem dostala možnost tě vidět i dřív. Naštěstí jsou démoni soutěživý tipy a řekněme, že jsem vyhrála"
"A jako výhru jsi mě chtěla vidět? Nyat, byli jsme spolu dost dlouho, abych věděla, že máš něco za lubem." Zasmála jsem se. Samozřejmě, že jsem ji ráda viděla. Avšak bylo mi jasné, že něco bude chtít, nebo má něco v plánu. Je to Nyat, moje osobní sukuba, která je vychovaná peklem a hlavně je to proradná mrcha, která snad neumí nic jiného, než pletichařit. Ale je to moje proradná mrcha.
"Ale, ale. Moje maličká by mě hned obviňovala z pletich," zamračila se Nyat. Moc se to k tomu roztomilému obličeji nehodilo.
"Nyat, nedělej za mě debila. Mám tě ráda, tak si to nekaž." Zakroutila jsem hlavou a přitáhla jsem si k sobě měkoučkou deku.
"Hmmmf, budu tě muset zklamat, ale nemám opravdu žádný zákeřný plán," usmála se najednou," tedy ne s tebou." Zasmála se velice nahlas a pohladila mě po ruce.
"S tebou chci jen dosáhnout zabití Toera, ale to ty víš. Doslechla jsem se, že s Vámi cestuje jistý muž, který kdysi sloužil u stejného uskupení jako ty. Nautil mu říkají."
"Ano, ten se mnou cestuje. Vede mě do Svatyně."
"Hmm, tak Nautil je doopravdy s Vámi. On a jeho výprava už jednou v Pekle byli. A víš, pročpak tam šli?"
"Ne, to mi neřekl, ale předpokládám, že když se mě takto ptáš, tak něco víš."
"Ach, chybí mi být s tebou na cestách, vždycky mě baví tvoje přemýšlení a dedukce všech možných a nemožných. Samozřejmě, že vím, proč tam šli. Dostali od Dračích run vyhazov. Celá ta jeho povedená parta. Porušili několik pravidel při domluveném kontraktu a už dlouho jednali na svoje vlastní trička. Tentokráte dostali tajemnou zakázku za mnoho peněz. Kdyby uspěli, tak by do smrti nemuseli hrábnout prstem a nejspíše ani jejich děti ne. Bylo to prosté. Absolutně jednoduché. Vzít jeden malý kámen z chrámu Fragose, který stojí uprostřed Pekla." Usmívala se rozverně.
"Kámen? Na co kámen? A kdo je k čertu Fragos? Takže je to vlastně neobyčejnej zloděj." V hlavě mi to šrotovalo jak soukolí. Cítila jsem se podvedená. To jsem já a ta moje dobrota. Bože, jak já bych si přála být mrcha. Měla jsem ho tam nechat umřít. Grrr…
"Fragos je hlavní generál nemrtvé Legie, kterou používají Nekromaceři v bojích při malých bitvách. Ve velkém byla Legie naposled využita ve válce Mrtvých ve Svatyni Zapomnění s prvními Osvícenými. V Pekle stojí malý chrám, který byl dříve zasvěcen Whalosově dceři Yioldě, avšak po pádu Svatyně byl znesvěcen a přejmenován po Fragosovi. Toer do chrámu vložil kámen Mrtvých lovců, jak se správně nazývá, protože si byl vědom velikosti chráněného území. Ten kámen drží mrtvé duše v Pekle při životě a v plné síle, aniž by se o ně musel starat a zabraňuje rozpadu mrtvých torz, která se potloukají v té zahradě. Tedy spíše ho velice oddaluje. Je to zdroj démonické magie. U Vás na zemi se o něm říká, že to je výtvorem Toera z umučených duší. Avšak každý z našich řad ví, že to je dar od Manose."
Takže já jsem vlastně jen zástěrka pro Nautila. Odvedu pozornost všech nemrtvých a on si může v klidu vzít ten démonický šutr a shrábnout peníze. Jenže teď ho nemůžu zabít a ani ho konfrontovat, protože se potřebuju dostat do zahrady. Strašná situace. A ještě navíc je v tom Manos. Bůh zasáhl do chodu země, aby měl široké řady velice poslušných uctívačů a vrahů. Bůh zatracení a podvodů pomáhá Nekromancerovi. A co, že udělal Whalos? Nechal padnout svoji největší Svatyni a mučí poctivé lidi ve svém jménu.
"Každý Prvorozený, u vás řečeno Bůh, má nějakou věc, do které dává kapku své síly. A někteří tyto věci používají ve světě pro motivaci a odměňování a jiní pro ničení a zotročování. Átra má nůž, který je velice podoben jí samé a jež dokáže přivolat jejího vyvoleného pomocníka. Manos má kámen, který každému dává potřebnou sílu. Whalos prý vytvořil Světlo věčného prozření a Yiolda má kopí, které dokáže ničit stovky nepřátel. Pak je tu samozřejmě ještě kopa dalších, ale ty nejsou tak silné. Ale dost z historie a kultury bohů. Sama většinu věcí dobře znáš. Jde o to, že by ti ten kámen mohl velice pomoci ve finálním střetu s Toerem. Měla bys část jeho síly a to bez krmení. Už žádné nutné pohlcování duší. Jen nekonečná moc," při slově moc jí zapláli modré oči a zavlnili se jí vlasy jako klubko probudivších se hadů.
"A proč mi Átra nedá ten nožík a já tam nevlítnu s jejím pomocníkem. Pak by její duše byli v bezpečí! Od Whalose nic nečekám a ani od jeho dcery. Ale Átra by mi mohla být nápomocna."
"Tak jednoduché to není Eny. Každou tu věc si musíš opravdu zasloužit. Absolutní oddaností, která sahá až za hrob. Tisíce krát se naši Prvorození zklamaly a nedávají jen tak na potkání svoje věci. Věřím, že až se kamene zmocníš, tak o tobě bude Toer dozajista vědět. Nedivila bych se, kdyby se ti Manos nesnažil neudělat nabídku, aby tě pak mohl skrz kámen ovládat. Nic s ním neuzavírej!"
"Takže mi říkáš, že mám naklusat do chrámu, získat kamen a s plnou parádou naklusat před Toera. Odmítnout nabídku Boha a doufat, že neumřu a v podstatě ztratit je nenápadně ze zálohy napadnout?"
"Rozhodně to je možnost a ty se pak nebudeš muset krmit. Žádné zbytečné zabíjení a neomezená moc, se kterou můžeš naložit, jak se ti bude zdát vhodné."
"A proč mi to vlastně říkáš Nyat? Máš z toho bonusové body v pekle, nebo ten šutřík potřebuješ pro svrhnutí vlády v pekle? Nebo snad mě chceš zabít a mít ode mě klid?"
"