Co je vlastně pravda 2

19. ledna 2014 v 12:55 | Levianth
" Teprve teď to celé zapadá do sebe." Vzdychl Marco a chytil si hlavu do dlaní.
"Co tím myslíš?" chtěla jsem se k němu přivinout a pohladit ho po tváři. Ale raději jsem se ani nehnula, abych ho nevyplašila.
"Enyah, byl jsem vyslán Ragnorem abych tě eliminoval. Jediné, co mi k mému úkolu řekl, bylo to, že jsi nebezpečně posedlá démonem, který si říká Nyat. Že zabiješ po své cestě do Svatyně Zapomnění stovky životů a zničíš chrám v příliš nechvalném městě. A ač je sice tvůj plán na zničení Toera ušlechtilý, pak tvůj neúspěch může rozpoutat válku s Nemrtvými." Mnul si nervózně hlavu a hlas se mu třásl.
"Řekl mi, kde tě mám přepadnout a jakým způsobem. Předvídal i moje cestování s tebou. Dnes, když jsi zbořila ten chrám, tak jsem tě mohl zabít. Opravdu jsem mohl." Podíval se na mě a v očích se mu leskly slzy. Zatřásl hlavou, jako kdyby chtěl všechno vysypat ven. Stiskl rty a přikrčil čelo. Bylo vidět, že to v něm opravdu bojuje.
"Ležela jsi na zemi zcela bezvládná a tvůj černý ochránce byl pryč. Stačilo velice málo a celá tvá výprava by skončila pod ostřím mého meče. Na této cestě za pomstou se ve tvých otisknutých stopách se rozlévá krev a kolem tebe snad tancuje snad sama Átra. A tam v tribunále jsi vypadala, jako by tě na zem poslalo samo peklo. Byla jsi plná nenávisti a byla jsi v tu chvíli pro mne démonem. Myslel jsem, že proto je potřeba tě zabít. Proto tvoji neovladatelnost a možnost ublížit nevinným lidem. Můj vlastní strach mi vštěpoval, že tě bude nutné zabít hned, jak se zbavíš Toera a ty jsi mi dala příležitost to uskutečnit dřív."
Zkameněla jsem. Moje poblouznění po jeho osobě mi zcela zakalilo mozek a já jsem úplně zapomněla na jeho prvotní úkol. Přestala jsem se hlídat a dala jsem si za svá záda mého vlastního potencionálního vraha.
"Jenže jsem to nedokázal udělat. Místo tvé popravy jsem tě vzal do náruče a přinesl sem. Dva dny jsem nespal a skoro nedýchal, abych tě mohl uzdravit. Včera večer mě už musel Nautil vystřídat, protože jsem už nedokázal stát na svých vlastních nohách. Až teď chápu, proč se to všechno mělo stát. Ne kvůli Toerovi, protože ten se může vrátit kdykoliv i bez tvé pomoci, ale kvůli samotnému Ragnarovi a celé radě Osvícených. Přední Mág Světla se bojí tebe a toho, co by se stalo, kdybys vyčistila Svatyni Zapomnění." Po tváři mu stekla slaná slza. Podíval se na mě se slzami v očích a připadal mi, jako by byl malé podvedené dítě.
"Pojď ke mně," zašeptala se jsem a natáhla ruce směrem k němu.
Pomalu a neochotně se ke mně přisunul a bezradně mi položil hlavu na hruď. Objala jsem ho a hladila po vlasech. Na nahou kůži mi dopadly slané slzy. Jeho mužné tělo se zachvělo pod emočním náporem a začal tiše plakat. Chtěla jsem mu říct, že všechno bude dobrý, ale sama jsme tomu dostatečně nevěřila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama