Fénixovo srdce

3. října 2013 v 22:22 | Levianth |  Kousky střípků
Mé srdce vzplanulo nesmírným smutkem. Plameny sžíravého pocitu prohry mě ve vnitř upalovaly za živa. Každý nádech rozdmýchal oheň víc a víc. Jako bych přihazovala dříví do malého ohínku, z kterého se pomalu stávala vatra. V koutcích mých očí se objevily slzy. Snad pro uhašení a uklidnění mého srdce. Pramínky slané vody mi stékali po tvářích a kapaly na malého plyšového psíka. Jeho plyš byla mokrá, jako bych jej právě vytáhla z pračky. Až takovou škodu dokázal udělat můj smutek.
Přistihla jsem se, že už hodinu koukám na malou prasklinku ve zdi a snažím se ji neexistující silou rozšířit, nebo dokonce scelit. Chtěla jsem se zvednout, ale nemohla jsem. Neviditelná síla mne držela pevně přimknutou k měkké peřině, do které jsem byla zachumlaná. Ledabyle jsem z okraje postele shodila na zem prázdné obaly od čokoládových tyčinek.
Jak mi to mohl udělat? Proč mě vlastně tak dlouho balamutil? Opravdu jsem tak špatné děvče?
Další tok myšlenek přerušil mocný vzlyk. Pohotově jsem nahmatala balení kapesníčků a začala smrkat.
V playlistu naskočila další písnička a na mých tvářích se objevila další slaná kapka. S absolutně prázdnou hlavou jsem hladila konečky roztřepené plyše a potichu jsem si zpívala úryvky smutného textu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama