Co s tím?

7. září 2013 v 9:07 | Levianth |  Poslední z ostrovů
Slunce pomalu mířilo k obzoru a na potemnělém nebi se objevily červenorůžové pásy červánků. Mraky nabraly nachově krvavý nádech a ty větší svým tmavě modrým odstínem posouvaly ty drobné pryč od vesnice.
Waleris připravovala večeři na domácím ohni vybraného domu. Dener přebrušoval nože a ujišťoval se, že vzal správné věci. Arelis plnil láhve s vodou a nosil je dovnitř. Nedear seděl na střeše a čekal, až jej zavolají, aby jim mohl ukázat ten úžasný objev.
Lylien vešla dovnitř. Oči všech ostatních se na ní upřely. Cítila v nich zvědavost a naději. Zároveň u Waleris si všimla opovržlivého odfrknutí. Bylo jí to jedno. Měla radost, že dokázala najít ten notes a Waleris byla ta poslední osoba, která by ji dokázala rozhodit. Všimla si už dřív, jak na ni kouká a kroutí hlavou. Nejdříve jí to bylo líto, ale Šaman jí vysvětlil, že na ni žárlí a že až vyroste, tak pochopí zařazení lidí v této struktuře a to, že všichni jsou potřeba.
"Našla jsi to?" vyřkl Arelis otázku, jenž visela nenápadně ve vzduchu.
"Našla jsem notes, který o tom mluví a navádí nás k nalezení klíče, který měl šaman u sebe. Problém je v tom, že jsem nic klíči podobného v jeho domě a ani v chrámu nenašla. Přísahám na svůj život, že mi nikdy o klíči neříkal. Povídal pouze o Světle a jeho důležitosti. Měla jsem se dozvědět vše při přijímání."
"No, tak to jsme se nikam nedostali že," rýpla si Waleris.
"Rozhodně máme alespoň nějaké informace. Uvidíme, co nám ještě řekne Nedear a podle toho budeme postupovat dál," prohlásil pohotově Arelis.
"Co když to Světlo nenajdeme?" zeptal se Dener
"Tak se přesuneme do města ztracených bez něj a třeba tam najdeme zbytek informací. Můj otec říkával, že nejhorší je, když se lidé vzdají, aniž by se pokusili bojovat," Arelisovi se zablýsklo v očích. Možná slza, nebo odhodlání. Ať to bylo, co chtělo, tak to zmizelo stejně rychle, jak to přišlo.
Všichni mlčeli. Každý si jeho slova přebral po svém. Nikdo se nechtěl hádat a ani vymýšlet špatné scénáře. Artelis měl rozhodně pravdu. Nesmějí to vzdávat hned na začátku. Rodiče by jistě nechtěli, aby tu brečeli a naříkali nad osudem. Hlavně kvůli nim to musí zkusit.
Slunce zapadlo za konec oblohy a nad vesnicí se zatáhly těžké mraky. Ve vzduchu byla cítit voda. Bylo jasné, že bude v noci pršet.
Nedear slez ze svého stanoviska a povečeřel s ostatními. Hltal jídlo, jako by týden nejedl.
"Nikdo ti to nesní Nedeare," smál se Dener.
"Já vím, ale mám něco, co bych vám chtěl ukázat a mám zároveň takovej hlad, že to musí chvilku počkat."
"Lylien, můžeš nám prosím přečíst, co se píše v tom notesu, který jsi našla? Třeba někdo z nás bude mít v hlavě nějakou myšlenku, jež by to malinko osvětlila," při posledním slově se Arelis zarazil.
Lylien přečetla pasáž, která byla jejich řečí a potom nechala kolovat z ruky do ruky, aby si každý mohl prohlédnout i to tajemné písmo. Když notes došel k Nedearovi, tak vyprskl poslední sousto, které žvýkal a rozrušeně začal šátrat ve svém vaku.
Vytáhl Šamanovu hůl. Tedy spíše to, co z ní zbylo. Nikdo nechápal spojitost s textem. Každý samozřejmě znal jeho hůl, ale i přesto je to mátlo.
"Víte, vždycky jsem přemýšlel, proč má Šaman kostěnou s krystalem, když ostatní nosily obyčejné dřevěné. Teď je to jasné. Je to jistě klíč! Je z kostí, což by vysvětlovalo proč je tam zmínka o vytrhnutí z Pery. Jsou to její opracované kosti, které jsou slepené pryskyřicí a železným kováním. Proto je rozbita na více částí, není z jednoho kusu," ukázal na jemné kování, které spojovalo předtím hladké kosti k sobě, "krystal zůstal naštěstí celý. Šaman ji musel odhodit, když se ho snažili vtáhnout na Qur. Proto je tak roztříštěná. Nemyslím si, že by to nešlo zpravit."
"Já mám pryskyřici v dílně, takže ji můžeme slepit, ale asi už nebude stejně pevná jako předtím. Jemné tepání by trvalo dlouho. Tyhle železné plátky musím udělat zcela nové," pohladil železné kousky Dener.
"Pera na kresbách drží v ruce na kresbách kopí, které je podobné tomuhle, ale je bez krystalu. Takže bych tipovala, že Yiolda bude také držet kopí, ale s krystalem. A její socha v chrámu je v podstatě přímo k tomu vybízející!" Zvolala nadšeně Waleris. Lylien se na ní překvapeně podívala.
"Co je? Nejsi sama, kdo do chrámu chodil. A já měla tu sochu velmi ráda, takže ji znám dokonale," usmála se vítězně.
"Super!" zatleskal Arelis.
"Jdu pro na to. Do rána to bude hotové a můžeme to zkusit," zvedl se Dener.
"Jdeme do chrámu! Musíme to pořádně prozkoumat. Jistě tam budou další vodítka!" rozvášnil se Nedear.
Všichni se nadšeně zvedli a vyběhli ven do chrámu. V mracích začalo prosvěcovat elektrizující světlo od blesků a temné hřmění vyplňovalo vzduch.
"Počkej, musíš postupně!" zarazila Lylien Waleris v rozsvěcení světel na stěnách. Waleris si ji prohlédla a pak odstoupila od pochodní.
Lylien rozsvítila chrámovým křesadlem světla, která na to byla určena.
"Rozsviť všechny ne?" Podivila se Waleris.
"Ne, tohle jsou světla pro provoz chrámu. Přes den se zapalují pouze zadní světla, aby byla spatřena Yioldina malba. Večer se přidávají přední vstupní světla, aby lidé mohli spatřit Yioldu. A při přijímání se rozsvěcují ta, která normálně nepoužíváme. Mají prý magický účel a nesmí být vyrušena, pokud nenastane jejich den. Jsou prý jiná, než tahle obyčejná. Nevydávají stejné světlo. Mají pouze přímé……..," na tváři se jí rozlil úsměv.
"Co?" zeptali se všichni 4 zároveň.
"Až spraví Dener hůl, či kopí, tak pak vám ukážu, proč se smí rozsvítit jen v ten den. To kopí je doopravdy klíč a světlo, které zítra rozsvítím, nám ukáže další díl hádanky. Waleris jistě jako já ví, že Yiolda roní slzy a ty slzy jdou spatřit pouze večer v plamenech při večerní mši. Pouze pokud si kleknete a zdvihnete oči k ní, tak je spatříte."
Lylien si klekla na pruh koberce, jenž byl položen před sochou. Podívala se na Yioldinu tvář. Byli tam. Překrásné bílé perleťové slzy. Malinké, ale jasné jako noční hvězdy. Viděla je tisíckrát a věděla, že polovina kmene o nich ani neví. Večerní modlení provozovala spíše stařešina a nedívali se příliš na její tvář.

"Lylien má pravdu, Yiolda má slzy. Matka mi nikdy nevěřila." Waleris poklekla vedle Lylien a zahleděla se soše do tváře. Stejně udělali i kluci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama