Vesnice Ztracených osadníků + Nezapomínej, kdo jsi

21. srpna 2013 v 21:09 | Levianth |  Poslední z ostrovů
"Nesměli nic říct, jelikož slíbili to vrchnímu Šamanovi, proto vše budovali potají po nocích. Věřili, že je přes den Qurtové sledují," odmlčel se Arelis a smutně sledoval své zablácené nohy.
"Musíme prohledat ostatní domy a najít zbytek živých!" Prohlásil sebejistě můj bratr. Byl dva roky starší než já. Byl oficiálním lovcem, ale denního světla. Staral se o to, abychom měli ve vesnici co jíst a sbíral zatoulané strobíky.
Na jeho rozkaz postupně prohlédli ostatní domy. Našli ještě tři skrýše. V nich se schovávali kurdnatá Waleris dcera sběračů potravin a šlachovitý Dener syn místního technika a kováře. Lylien se nepřítomně dívala po nově nalezených přeživších. Nedear všechny objímal a nejvíce Waleris. Dlouho si na ni myslel a po této tragédii už nechtěl promarnit další den tím, že by jí nedal najevo, co k ní cítí. Waleris jeho objetí a city opětovala. Byla na tom totiž stejně. Arelis poplácal Denera a Waleris po zádech a bylo na něm vidět, že mu to zlepšilo malinko náladu.
Přesunuli se do chrámu a sedli si všichni kromě Arelise na zem.
"Otec mi při mém nočním zácviku sdělil tajemství, které jsem mělo až do zítřejšího večera držet v tichosti mezi vyvolenými. Vrchní Šamanové a vyvolení zástupci rodin si po generace předávali tajemství o Qurtech. Zde na zdi Yioldiny pravdy je zobrazeno jak Velká vyvolená Šamanka Pera s vojskem kmenovců bojuje s Qurty. Tehdy prý Qurtové vysáli přes půl ostrova a když se přiblížili k poslední z vesnic, tak byla Pera obdařena božskou silou od Yioldy a lukem nebeského hněvu, který mohl ničit celá jejich vojska. Po jejím boku umřela značná část starého kmene, avšak zvítězila a zbytek lidu byl vysvobozen od sklizní, které byly předtím namátkové několik let za sebou. Několik století po její smrti byl klid. Avšak před třemi roky se k nám dostala zpráva z vedlejšího ostrova, že Qurové se po šestistech letech opět objevili. Proto se našinci snažili s dalšími kmeny spolupracovat na obnově města Ztracených, které je prý kolébkou všech civilizací a kde Pera získala požehnání od Yioldy."
"A na co potřebujeme přenést oheň z tohoto chrámu? To se tam nedá rozdělat nový?" Přihlásil se Nedear.
"To nevím, ale jistě se nejednalo o oheň, ale o světlo. Tohle tajemství vědí jen Šamani," pokrčil rameny Arelis. Všichni se otočili na Lylien. Učenku chrámových Šamanů.
"No na mě nekoukejte! Já se učila jen uzdravovat rány a odvolávat padlé duše," zakroutila odmítavě Lylien hlavou.
"Opravdu nic nevíš?! My neříkej, že jsi tu seděla a spala, když k tobě mluvili!!" Vyštěkla podrážděně Waleris. Lylien chápala situaci velmi dobře. Všichni byli velice smutní a podráždění ze zmizení svých blízkých a rodin. Jediné vysvětlení jim podal Arelis a ten teď skončil s vyprávěním u ní a ona nic neví. Chtěla zalézt do nejčernějšího kouta a umřít. Už jen kvůli svému přání a celé téhle zkáze. Pátrala v hlavě, co jí kdy kněží sdělili, zda-li v tom nebyla zmíňka o světle.
"No to si děláte srandu," zaskučel Dener.
"Tím, že si mě budete dobírat a dělat ze mě krávu si nikterak nepomůžete! Nechte mně nepokoji. Já taky ztratila rodinu a zrovna teď si prostě nemůžu vzpomenout, jako by se vám to nikdy nestalo!" zavrčela Lylien.
"Má pravdu. Tím, že ji tu budeme osočovat, nic nepřinese. Hlasuju pro posbírání důležitých věcí a ubytujeme se u prvního baráku v levo. Dveře pod podlahu zůstanou otevřené. Já si vezmu první hlídku a pak mě vystřídá Dener, Waleris s Denerem posbíraté prosím jídlo a nějaké potřebné věci, které by se nám pro přespání pod podlahou mohli hodit? Nechám výběr na Vás a věřím ve vaši poctivost a úsudek. Denera pak podle domluvy vystřídám při večerních paprscích," Waleris se usmála a chytla Denera za ruku. Vyběhli ven a živě debatovali o tom, co musí přinést a co bude potřeba.
"Nedeare, prosím prozkoumej opatrně okolí, jestli nenajdeš něco zajímavého. Díky tvému otci to tu znáš nejlépe a víš, kde by se něco, či někdo mohl schovávat. Nezapomeň si vzít od Waleris jídlo a pití."
"Jistě! Večer jsem zpět i s hlášením!" napružil se bratr a vyběhl přikrčený k našemu baráku, aby si vzal potřebné věci.
"Mohu pomoci bratrovi, Arelisi," špitla jsem.
"Ne, ty se porozhlédni po chrámě a prohledej dům Šamana. Nikdo z nás nemůže vstoupit do jeho domu a prohrabovat se mu věcmi. Vím, že tam má i nebezpečné věci, které by ostatní mohli vystrašit. Ty jsi jeho učenka a zvládneš to lépe, než ostatní. Spoléháme, že si vzpomeneš a najdeš světlo, abychom mohli vyrazit do Ztraceného města. Jsi silné děvče a vzpomeneš si. Já ti věřím," usmál se na mě Arelis a pohladil ji po vlasech. Odešel za ostatními, aby jim mohl pomoci a doladil pár věcí.
"Tak Lylien, jsi v průseru. Začni vzpomínat, nebo tě večer sežerou místo Waleriina jídla," pošeptala si a začala prozkoumávat chrám kousek po kousku.


Nezapomínej, kdo jsi
Arelis prohledával domy a věci, které chtěl sebou vzít na cestu do džungle. Přinesl každému lovecký batoh a přemýšlel, jak to nejlépe vymyslet, aby byl každý užitečný a přitom aby nikdo nebyl nijak přetížen. Bylo mu jasné, že Waleris s Lylien ponesou jídlo a léky. Nedear musí nést zbraně a Dener s ním oblečení a přístřešek. Propočítával kolik každý unese vody, aby se nemuseli zbytečně zdržovat. Cesta k městu trvala s otcem vždy tak tři dny. Ale to ho hnal a byl vždy na minimálních příjmech potravy a vody. Při představě, jak mučí takhle Lylien se musel usmát. Věděl, že by ani nehlesla a snažila by se mu dokázat, jak se silná. Už několikrát přemýšlel nad tím, proč ji vlastně nevybrali mezi lovce. Byla rychlá a pružná. Pamatoval si velice dobře její střelbu na divoké kočky v lese a to jak vždy převyšovala atletikou ostatní děvčata. Její narození bylo zvláštní a dost komplikované, ale ty modré oči museli být jistě znamení něčeho velkého. Celá vesnice je měla hnědé a zelené. Jen ona je měla modré jako jasné letní nebe. Spíš se bál o frfňání Waleris a Denera. Oba byli vždy ve vesnici a neznali pláň. Ač Dener by jej vždy předčil v kování a své zručnosti při výrobě zbraní a jejich výrobou, tak on měl dost vytrvalosti a odolnosti. Avšak nač by mu to bylo, kdyby bojoval s nočními dravci holýma rukama.
Slunce se vyhouplo do nejvyšších míst na obloze a on pocítil škubání žaludku. Vzal si něco ze zásob své matky a vyšplhal na Chrám, aby mohl sledovat oblohu a možné nebezpečí. Občas se podíval dolů a sledoval ostatní, jak pracují.
Waleris sbírala v domácnostech do několika vaků jídlo. Pečlivě jídlo třídila, aby se nesmíchali jejich chutě a vůně. Posbírala kopu sušeného masa, které bylo u mužů velice oblíbené. Vzala i pečené bochánky chleba a i sušené placky pro cestování. Sladké kořeny Namiru a zavařenou pryskyřici ze stromu Bora, která byla tou největší lahůdkou mezi sladkostmi. Vzala i zasolené kusy masa, které stačilo jen opéct na ohni. Ty pečlivě přebalila do listových sáčků, aby jí pomalu pouštěná šťáva neodkapávala do vaku. Při druhém kole posbírala deset lahví na vodu a s Denerem dotáhla k domu velký barel s pitnou vodou. Připravila pro všechny teplá lůžka z kůží a připravila kopičky oblečení z jejich domů, aby se ostatní mohli rozhodnout, co si vezmou sebou. Byla velice přísně vychovaná matkou, která byla hlavní sběračkou. Nikdy si nesměla stěžovat, že jí něco bolí, či se absolutně nepřipouštělo nedosbírání daných denních norem. Za odměnu měla přístup k zásobám a společně s ostatním sběrači si mohla vybírat nejlepší kusy jídla. Ty občas měnila s techničáky za šperky a malé drobnosti. Matka jí každý večer starostlivě mazala záda a namožené svaly a zpívala jí ukolébavky. Vždy na sobě tvrdě dřela, aby byla stejně dobrá jako ona a hlavně spravedlivá. Věděla, že pokud by se pokusila někomu ulevit, tak to musí udělat někdo jiný. Pokud to neudělá nikdo jiný, bude muset ona. A převzít práci deseti lidí není žádná sranda. Občas tajně sledovala Lylien a Šamana, jak se učí bylinkám a dovednostem léčitelství a také otravy. Bylo vidět, že to je lehké a jakýkoliv nezdar nebyl tvrdě trestán. Záviděla jí, že bude mít jednoduchý život bez bolesti a bez odpovědnosti k ostatním. Ale pak si řekla, že pokud nemůže být na jejím místě, pak bude nejlepší ve svém oboru a pokusí se zastínit její slávu. Protože i Šaman jí to, co ona sežene a vypěstuje. Usmála se a zvedla jeden z posledních vaků, který odnesla do domu.
Dener táhl s Waleris těžký velký barel vody k základnímu domu. Překvapovalo ho, že taková drobná dívka dokáže utáhnout tak těžký barel. Myslel si, že sbírání je pro slabochy a nejnižší lidi v kmenu. Ale došlo mu, že to nebude nějaká lehká věc. Pobíhala sem a tam a systematicky vybírala domy a táhla sebou těžké vaky plné jídla a oblečení. Myslela dopředu na spaní a ani jednou si nevzdychla, že by byla unavená. Viděl, jak se kopla do palce o futra v jednom domě. Nevydala ani hlásku. Jen si ho promnula a pokračovala ve své práci. Možná, že by jí šla i kovařina. S její vytrvalostí by jistě ukovala malou dýku.
Spočítal šípy s různými hroty a pečlivě je zabalil do plátna. Vzal jeden menší luk pro sebe a dva větší pro Arelise a Nedeara. Svému otci vzal z vitrínky nejlepší ukované dýky s obaly z trobičí kůže. Byli ostřejší než ty klasické, které Otec dělal lovcům. Patřili děděčkovi a patřili mezi ukázkovou mistrovskou práci. Dokonce měli zakalenou čepel a Yioldino tepání na rukojeti. Pro jistotu vzal ještě dva malé praky a zásobu železných kuliček a silné dlouhé lano. Do své příruční brašničky si schoval brousek a drobné nářadí, s kterým dokázal opravit téměř vše. Dlouho se rozmýšlel, jestli vezme i staré knihy, které sepsali jeho učitelé. Ale věřil, že se sem jednou vrátí, nebo si pro to dojde i sám.
Nedear se plížil v nízkých křovinách na okraji Džungle. Jediné, co z vesnice viděl, byla vysoká chrámová věž. Velice matně rozpoznal Arelise stojícího na Nejvyšším bodu. Tiše se pohyboval skrz tmavá místa a snažil se maximálně schovat před případnými nepřáteli. Občas se musel v duchu okřiknout, protože neustále myslel na to, co se stalo ve vesnici. Byl Yioldě nesmírně vděčen, že Waleris a Lylien přežili, ale zároveň cítil hluboký smutek za rodiče a všechny známé. Spokojeně se prodíral hustým porostem a byl si jistý svou neviditelností. Jeho Otec ho učil to nejlepší. Patřil k předním lovcům a elitě denních lovců. Noční lovce považoval za bratry a rovnocenné. Arelis s ním jednou potají v noci vyrazil na průzkum a tehdy zjistil, že to je stejně těžké, jako ve dne. V noci se sice schováte všude,ale hůře se člověk pohybuje, aby nebyl slyšet. Jemné nášlapy jsou kolikrát absolutně k ničemu. Veškeré denní učení přišlo vniveč a přes den to bylo obráceně. Arelis byl neustále vidět a nedokázal se sžít se světlem a jeho rozmařilostí. Došel až k místům, kde končila rýha v zemi a kde byli rozházené poslední kousky z vesnice. Našel několik páru dámských bot, kusy střech, trus od strobíků, drobnosti a něco velmi zvláštního.
Lylien se zhluboka nadechla a vydechla. Pokusila se přestat myslet na veškerý zmatek, který měla v hlavě. Myšlenky jí poletovali sem a tam. Představila si, že má v ruce síť na motýli a její myšlenky se zhmotnily v drobně popsané papírky. Imaginárně zamávala sítí a pochytala všechny rozptylující poletující papírky. Ve vzduchu jí zůstal jen jeden. Opatrně se pro něj natáhla a uchopila jej do ruky. Byl na něm zachycen jeden z důležitých okamžiků jejího života. Rozhovor s Šamanem o světle.
- "Lylien, dnes budeme mluvit o Světle a jeho důležitosti," zašeptal rozvážně Šaman.
- "O světle? Světlo je zajisté důležité. Díky němu ve dne vidíme, rostou nám rostliny a další věci,"usmála jsem se.
- "Ne tohle světlo, ale Světlo samotné Yioldy. Je skryté před zraky obyčejných lidí, protože by mohli někteří díky nedostatku víry oslepnout. Když Yiolda darovala toto světlo našemu kmenu, tak jsme byli ve velmi těžkých časech. A Šamané jej použili k tomu, aby se nám žilo lépe. Je to velmi mocná věc, která nepatří do nepovolaných rukou. Jeho samotné podstaty se mohou dotknout jen ženy. Muži jej mohou přenést, ale jen čistá žena ho může použít k rozkvětu své civilizace."
- "A jak to světlo vypadá mistře? Kde jej schováváme?"

- "To ti nemohu říci, dokud nebudeš první velkou vyvolenou Šamankou. Do té doby střežím já a pár strážců jeho skrytou komnatu. Avšak již brzy přijde čas, kdy i ty spatříš jeho zář,"usmál se a nabral několik mrtvých broučku do misky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama