Živá Dračí runa Smrti

31. července 2013 v 20:48 | Levianth
Lukias si mne odvedl podle dohody do svého domu a Marca ubytoval v jednom z četných pokojů. Musela jsem absolvovat různé balící techniky a snad 30 druhů svádění. S elegancí dámy a razancí vraha jsem jej odmítala, avšak stále jsem jej udržovala v naději, že by přeci jen mohl někdy spatřit lem mých kalhotek. Neříkám, že jsem neuvažovala nad tím, jaké by to s ním bylo, avšak před chvilkou jsem podlehla Marcovi a nechtělo se mi podléhat dalšímu muži. Nepřišlo mi to správné. A vím, že muže láká převážně to, co nemají, či neměli.
Několik dní jsme strávili v tomto městě. Procházela jsem se s Marcem, nebo s Lukiasem a prohlížela jsem si kde, co stojí za domy a kudy vedou různé uličky. V hlavě jsem si zapisovala mapu, která by nám mohla být případně užitečná k útěku v plánovaný den úderu. Dokonce mi byla ukázána budova, kde drželi nemrtvé pro boj v aréně. Sice byla na nejzazším konci města, ale jejich osvobození by jistě vyvolalo dost velký rozruch u všech a my bychom mohli téměř nepozorovaně proklouznout ven a zabít několik grázlíků. Těšila jsem se na jídlo jak malá holka. Už několik dní jsem nepozřela duši a slábla jsem.


Živá Dračí runa smrti
V den, kdy měla probíhat Nautilova poslední bitva v aréně, jsem byla velice nervózní. Přemýšlela jsem, jak bych mu mohla pomoci, aniž bych se prozradila. Bylo jasné, že magie musela stranou a zbývali mi pouze možnosti od Nyat. Démoniku jsem ještě neměla úplně v malíku, ale věřila jsem, že to zvládnu. Musím to zvládnout!
Lukias mne i na druhém klání posadil k sobě na balkon, odkud jsem měla výborný výhled na dění pod námi. Jako předkrm po obecenstvo poslali do boje nováčky, kteří v značné míře umírali. Marco stál v povzdálí a sledoval celou situaci. Lukias musel nabýt dojmu, že tyto zápasy miluji, protože při každém úmrtí jsem vesele křičela a gratulovala výherci. Zvesela jsem křičela, ale z jiného důvodu. S každým mrtvým jsem přijímala jejich duše a radostně jsem se krmila na jejich zločinech. Nejlepší bylo, když umřel nemrtvý. Jejich duše vytáhnutá z pekla, byla plná energie a měla sladkou dochuť. Bylo to jako jíst maliny. Avšak duše jednoho muže v aréně chutnala jako něco odporně hořkého. Dala bych ruku do ohně, že to byl mnich, nebo něco podobného. Neměl ničím zkaženou duši. Poučením se proto pro mě stalo, že nebudu zabíjet mnichy, kteří budou vypadat zbožně. Chutnají opravdu strašně.
Publikum náhle ožilo a všimla jsem si, že tribuny se přeplnili všemi možnými překupníky. Byl čas pro Nautilovu hru.
Byla jsem připravená mu pomoci. Měla jsem dost sil i na případný útěk.
Po povídání hlavního trubače vešel hrdě Nautil do arény. Držel v každé ruce po jednom meči. Jeden velký se silným ostřím a druhý menší, téměř dýkového vzhledu. Prohlédl si publikum a když mne spatřil, tak se úslužně poklonil.
"Vypadá to, že jste získala nového otroka," zasmál se mírně opilý Lukias.
"Nepotřebuji otroky. Mám už svého sluhu a i to je občas těžké k uhlídání."
Lukias se hluboce zasmál. Pohladil mne okrajem poháru, který byl napůl plný vína. Chtěla jsem mu ten pohár vrazit do pusy a udusit ho s ním. Místo toho jsem se na něj vesele usmála a mrkla jsem. Marca muselo bolet u srdce.
Do arény se vpotáceli dva nemrtvý. Joli a Noli. Evidentně bratři ve smrti.
Oba se k němu začali krvežíznivě přibližovat. Jeden div nelezl před druhého, aby si mohli kousnout. Napnutě jsem sledovala Joliho a Noliho a jejich snahu zabít jedinou živou věc v dosahu. Joli se na Nautila vrhnul zprava a rukama se mu snažil rozsápat obličej. Noli to vzal z druhé strany a pokoušel se o to samé, ale mnohem svědomitěji. S výrazem zmražené opice jsem sledovala, jak Nautil odolává těm mrtvolám. Postavila jsem opět pomyslný most mezi mnou a Jolim. Jeho pozornost se roztříštila jako sklenice o mramor. Zmateně se zapotácel a nechápavě se zadíval na svou kořist, čímž dal prostor Nautilovi k useknutí hlavy Nolimu. Teprve teď jsem si všimla jak má Nautil šlachovité a pružné tělo. Bylo teď ještě pravděpodobnější, že byl vycvičen u rodu Strakhů. Tisíce drobných jizev na jeho těle vzbuzovaly respekt a prozrazovaly, že má dostatek zkušeností s bojem a ví moc dobře, co je to smrt.

Joli se díky mé nepozornosti dostal zpět do krvelačného módu a bylo vidět, že má ještě větší chuť někoho zabít. Vzduchem zavířilo praskání a jemné bublání protnutého vzduchu. Ucítila jsem zápach spáleného masa. Několika prudkými pohyby se mu povedlo vytrhnout menší meč z ruky Nautila. Sápal se po živém člověku, jako by posednut démonem. Nebral ohledy na odsekávané maso z jeho těla. Byl jako v tranzu a snažil se za každou cenu zabít Nautila. Ne, že by se předtím nesnažil, ale jeho počínání bylo teď mnohem zběsilejší. Vzhlédla jsem od Nautila a těkala očima po tribunách. Byla jistě použita temná magie v čisté čarodějné formě. Mé oči se setkali s očima nekromancera. Byl tradičně oblečen do tmavofialového roucha s bílými znaky Svatyně zapomnění. Podle četnosti výšivek na jeho hábitu, patřil do vyšších kněží. Musel tedy pocítit můj pokus o odlákání pozornosti, ale nevěděl, kdo to udělal. Proto vyvolal čistou zuřivost a posílil tak Joliho sílu. Tím, že mne nalákal na takový banální kouzelnický trik, mne asi odhalil.
Překvapilo mě, že nehnul ani brvou a pozoroval moji reakci.
Já upřímně nevěděla, co mám dělat. Co když doopravdy neví, že jsem to já, kdo ovládá temnou magii. Jistě čeká, jestli Nautilovi pomohu. Začalo to ve mně vřít. Bojovala jsem mezi mým plánem a záchranou Nautila. Zatím co, jsem přemýšlela a nepřítomně jsem sledovala boj, tak se to rozhodlo za mne. Nautil naštěstí dokázal odolat takovému náporu zuřivosti a povedlo se mu Joliho srazit na zem a useknout mu část hlavy. Jakmile byl ochromen, tak šlo o pouze o jeho dodělání. Nautil mu vítězoslavně usekl zbytek hlavy. Udýchaně se opřel o meč a klesl na kolena do písku. Byl celý pokryt potem smíchaným s drobnými částečky písku z arény.
Znatelně se mi ulevilo. Ovšem jen na chvilku.
Nekromancer si přes vojáky a hlásiče vyžádal ticho.
"Mezi vámi se skrývá člověk se znalostmi temné magie. Tato magie byla použita pro manipulaci tohoto boje."
Davem se rozhostil neklidný šum. Lidé se zvědavě rozhlíželi a hledali mezi svými spolusedícími možného potenciálního mága. Marcus zbystřil a nenuceně se postavil vzpřímeně, aby mohl případně začít bojovat.
"Pokud se dotyčný nepřihlásí, pak budu muset potrestat tohoto statečného bojovníka," pohrozil Nekromancer.
"Tím chcete říct, že jsem nevyhrál poctivě a vy mě nepustíte?! Co to je kurva za spravedlnost?!" zařval Nautil rozhořčeně a díval se na Necromancera.
"Jediné, co jsem cítil, byla Vaše magie Toere. Vámi vyvolaná zuřivost byla více než jasná. To mi chcete vysvětlit jak?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama