Sociální bubliny

17. července 2013 v 20:42 | Levianth |  Kousky střípků
Pod pojmem sociální bublina si představuji možnosti náhledu lidí na svět.
Každý z nás si od dětství nafukuje kolem sebe bublinu vlastní reality. První základy bublin jsou založeny od prvních dní našeho vnímání. Od dětství si upravujeme a tvarujeme naše myšlení díky rodičům, médiím a potom sociálnímu prostředí.
Rodiče se nám odmalička snaží vštěpit určité principy, na kterých bychom později měli vyhodnocovat naše reakce k různým věcem. V podstatě je naše jádro bubliny tvarováno do tvaru přežvýkané žvýkačky, kdy se každý nový poznatek zakresluje do reliéfů a nových zákrutů. Od příkazů - nesmíš, je to horké, po životní moudra - měl by ses víc učit, aby ses jednou měl dobře. Každá tato informace se obtiskuje do naší podstaty a my s ní poté disponujeme, abychom na to nakonec stejně přišli po svém. Informace o horkém je přijata a zakódována tím konečným šáhnutím na onu věc. Při bližším pohledu na toto stavění si musíme povšimnout, že do sebe uzamykáme věci od našich rodičů stejně, jako naši rodiče čerpali od svých. Podstat žití je tedy v základu kopírována. Ač podvědomě, či nepřímo.
Už v útlém věku nás samozřejmě ovlivňují i média. Od pohádek, které leckdy jsou zcela skreslující a připravené pro dětský svět, aby jej balamutili až po naučné přínosy, které dávají pouze hmotu k dalšímu přehodnocení a případného dofoukání bubliny k obrazu vlastnímu. Pokud se dobře rozhlédneme, tak zjistíme, že naučných a pouze připravujících informací je málo. Myslím si, že je to dáno jistou potřebou chránit děti před tím vším špatným v tomto světě. Ale co je nakonec špatné? Je špatné doopravdy to, co máme na mysli, nebo to, co je všeobecně známé?
Když přidáme nějaký ten rok k věku, začínají náš úsudek a naši realitu dotvářet blízcí lidé. Naše bubliny jsou nestabilní a dokáží ještě vstřebávat okolní názory za své. Získáváme zde největší škálu těch špatných návyků a občas k nám připlují i ty správná rozhodnutí. Docela často si zablokujeme náhled na některé věci společensky stanovenými dogmaty a v budoucnu odmítáme jakýkoliv jiný pohled na určité názory.
Když překonáme pubertu a dostaneme se do období samostatného zaopatřování, tak se projeví naše bublina.
Promítáme své vlastní zkušenosti, názory a náš pohled na věc do ostatních. Chtě nechtě ostatní přeměřujeme podle svých vlastních zásad.
Například, když někdo něco ukradne, bude naše reakce adekvátní tím, jak bychom to udělali my. Přičteme-li nošení společenských přetvářek, tak dostaneme reakce typu - to bych nikdy neudělal a nechápu, jak to někdo může udělat, a v duchu si myslíme, jaký ten člověk byl hlupák, že nedokázal tak jednoduchou věc provést bez odhalení. To znamená, že pro společnost a okolní svět řekneme to, co je vhodné, aby to zbytečnými diskuzemi nemuselo vést k tomu, že už jsme také kradli, ale díky své bublině si pomyslíme to, co bychom skutečně chtěli sdělit. V tomto příkladu, že bychom také kradli, ale lépe, protože je to přece snadné a už jsme to někdy dělali bez načapání. Může to být zcela obráceně a to napovídá tomu, že daný člověk nekradl a doopravdy nechápe, jak to někdo může udělat, či někdo kradl a byl načapán a už to nikdy neudělá, ale kdyby to přeci dělal, tak nechce být chycen. Všechny tyto teorie vznikají u každého na základě té nafouknuté sociální bubliny, podle které opravdu měříme vše.
Nebo snad jste nikdy nepřemýšleli, jak se někdo mohl zachovat, tak jak se zachoval, protože vy byste to udělali zcela jinak. Nebo proč někdo dělá složité věci, které jdou ve vašich očích jednoduše, a vás rozčiluje, proč to nedělá tak jako vy?
Odpověď je zcela tristní - má svojí sociální bublinu. Svoje měřítko pro své a vaše činy a rozhodnutí.

Čím jsme starší, tím méně chceme své zvyky měnit a vyhovuje nám náš pohled na veškeré dění a nadáváme na vyjádření těch ostatních.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama