Mauriciovy Lesy

12. března 2013 v 8:07 | nyat
= Seděla jsem na okraji kamenné fontány, ve které tekla křišťálově čistá voda. Skrz střešní okna na fontánu svítily paprsky letního slunce a v tekoucí vodě se občas objevila barevná duha. Brouzdala jsem prsty ve vodě a přidávala jsem z klína do ní jasmínové květy, které ji měli ozdobit a provonět místnost. V záhybech bílého obřadního roucha mi utkvívali květy a schovávali se před vhozením do vody.
"Eny, dítě moje. Budeš celá mokrá a v mokrých šatech se nemůžeš přeci dostavit na přijímání mezi sestry Whalose." Pohladila mne po zádech matčina ruka. Podíval jsem se na ni. Byla tu. Plná života a krásná. Dlouhé lokny havraních vlasů se jí plazily po ramenech. Zamrkala zvesela na mě svýma modrýma očima. Měla tu nejkrásnější tvář ze všech žen ve městě a já jí považovala za Anděla.
Voda ve fontáně se proměnila v oheň a já odskočila. Šaty mi ztrouchnivěli a zbyli z nich jen cáry. Všude kolem místnosti byl slyšet křik.
"Mami!" vykřikla jsem polekaně. Od místa kde stála se táhla krvavá šmouha ke dveřím. Vyběhala jsem v tom směru.
Spatřila jsem Vysokého pohublého kněze v tmavě zeleném rouchu s emblémem Nekromancera. Držel mou matku pod krkem a něco na ni křičel. Pak ji odhodil stranou a odcházel pryč.
"Vstávej Eny!!" vykřikl někdo v dálce. Byla jsem zmatená, vždyť já jsem vzhůru. Rozběhla jsem se k ní.
"Mami!" křičela jsem žalostně. Klekla jsem si k ní a vzala jí hlavu do klína. Byla celá potrhaná. Tělo bylo od krve a chyběl jí kus obličeje.
"Ochraň ji….a nebo ji zabij, ale nedávej mu ji….nedá…," nechrčela přes zbytek pusy a umřela.
Někdo mě vytáhl za týl do vzduchu. Kopala jsem a strašně jsem se bránila.
"Je čas jít za tou běhnou…," zašeptal někdo.
=

Probudila jsem a k mému zděšení mě opravdu někdo držel, ale pod krkem. Druhou rukou se připravoval k zabodnutí nože.
"Co…," vytřeštila jsem oči.
"No konečně jsi vzhůru!" zavřeštěla Nyat.
V těle mě zabrnělo a zamotala se mi hlava. Neznámý útočník mě pustil, jako by ho něco popálilo. Upadla jsem na zem. Kolem jeho těla se zavlnil vzduch a začal doutnat. Poplašeně se oplácával a zděšeně křičel nějaká zkomolená slova. Dým ustal a Nyat zaklela. Pak jsem ucítila její hněv, jak se nahromadil v mém nitru a odhodila nešťastníka na nejbližší strom. Tvrdě do něj narazil bokem a svezl se k zemi. Bolestivě vykřikl a začal zase něco mumlat.
"Zab ho! Okamžitě ho zab!" Začala nepříšerně křičet v mojí hlavě.
Vstala jsem a vytáhla z boty nůž. Rychlým krokem jsem k němu přešla a připravila se k zabodnutí nože do jeho těla.
"Nedělej to! Neposlouchej ji! Je to démon! Chci ji jen z tebe dostat!" Odstupoval neznámý a držel v ruce malý nůž. An sobě měl lehkou Osvícenskou zbroj.
"Ani se nehni, nebo z tebe vymlátíme duši!" zavelela jsem. Zastavil se, ale byl stále ve střehu. Začal si zas něco mumlat.
"Ať přestane mluvit…zab ho…neposlouchej ho...to je nepříjemný…ať zmlkne!" svíjela se Nyat a při posledním slově muž zase odlétl a dopadl na pištící soli. Ty okamžitě reagovaly a začali naléhavě pištět. Chytnul se za hlavu a pracně se odkulil dál.
Vykročila jsem za ním a pár skoky jsem byla u něj. Bez rozmyslu jsem mu přiložila nůž na krk a přitiskla ho k zemi.
"Jedno špatné slovo nebo pohyb a je po tobě. Ať jsi osvícenej, či ne."
"Žádné rozhovory….chtěl tě zabít..okamžitě ha zabij!"
"Dost! Budete oba ticho!"
"Já ho zabiju teda sama!"
"Skus to a vymítím tě já osobně!"
"Jste jen odporné lidské krysy…že jsem se s Vámi zapletla," uraženě zahudrovala.
"Ty mi teď řekneš, kdo jsi a odkud o ní víš. Kdo tě poslal a o co si myslíš, že jsi dělal! A varuju tě, nemám moc silné nervy!"
"Já,….já…,"začal koktat. Přitlačila jsem na nůž.
"Já…já jsem Marco a jsem poslán panem Ragnorem! Byl jsem pověřen…..pově…ehm….pověřen eliminací vašeho démona. A byl mi doporučen," pokl a vytřeštil oči ještě víc , " jen jeden způsob."
"Proč by mě Ragnor chtěl zabít?! To ti mám věřit?! Vždyť mě mohl zabít snad sám u sebe!"
"Já nevím paní, " zajíkl se.
"Kde jsi vzal tu směšnou zbroj!"
"Tu mám odjakživa paní,já….já jsem vstoupecen Osvícenců a jejich pravou rukou. Cožpak jste o nás nikdy neslyšela?!"
"Kdybych o Vás slyšela, tak se snad neptám ty snůško falešnosti!"
Samozřejmě, že jsem slyšela o vykonavatelích Osvícenské vůle. Whalosovi muži měli skoro stejnou moc jako mágové, ale byli spíše připraveni pro boj, než mudrcování. Ale nikdo je nespatřil od dob války Mrtvých.
"Co ti Ragnor o ní řekl?! A mluv pravdu….ona pozná, když lžeš! "
"Vůbec se s ním nevybavuj a bodni ho," řekla Nyat
"Já….já mám v náprsní tašce zprávu, mohu Vám ji ukázat," ukázal si na prsa a čekal na povolení.
"Já si ji sama vyndám,"zaštrachala jsem mu v kapse a vytáhla složený papír. Sakra.
Viditelně se pohnul. Zatlačila jsem na nůž, až mu na pár místech začala téct krev.
"Já Vám to rozbalím…,"omluvil se. Začal me štvát jaký je to posera.
"Tak dělej."
Zvedl pomalu ruce a začal jej rozbalovat. Náhle jsem měla v očích bílý prášek a strašně mě pálily oči. Upustila jsem nůž a on mě odkopl. Začalo mě brnět tělo a cítila jsem Nyat, jak se dere ven. Nebránila jsem se jí. Ať ho zabije. Upadla jsem do bezvědomí. Obklopila mne tma. Ležela jsem ve tmě, která po mě klouzala jako nejjemnější hedvábí. Slyšela jsem slabé zvuky zápasu těch dvou. Věřila jsem její síle a čekala jsem až se vrátím zpět. Po několika minutách jsem začal být nervózní, nevěděla jsem , co se tam děje a neviděla jsem žádné náznaky výhry.
"Nyat?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama