Zpověď

13. února 2013 v 14:25 | nyat |  Kousky střípků
Prvorozený vzteku povstaň z popela,
teď potřebovala bych tě tu docela.
Chci vybít zlost a to, co mi chybí.
Věci, které dostávám den co den do lidí.
Padnout na zem a prosit do běla,
budu dokud nepoteče krev z mého kolena.
A nejen z něj, z celého pokolení mého.
Dát vše špatné a zbavit se zlého.
Krutá moudrosti pročpak mi bráníš...
Co to schováváš a chráníš?
Já vím,nemohu mýti zlaté srdce.
To časem odnesli by a s ním i plíce.
Trnovou korunu a rány do těla.
Dostala bych to,co jsme nechtěla.
Dnešní doba je sice moderní
obejde se bez kříže a bez trní.
Pak vztek v nenávist se obrátí a
vlastní tvář se od mě odvrátí.
Z očí saze a bláto skane
já proto raději umřu než se to stane...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama