Zbloudilec

13. února 2013 v 14:18 | nyat |  Kousky střípků
Tiše hladíš sametový přehoz ve své rakvi a
se slzou ve tváři si rozmazáváš úsměv.
Tvá poslední řasa shořela ve víru řeky,

když rudý polibek neslíbeného zapomnění ti políbil líci.
Víš, že vše je teď pouhou vzpomínkou….
A přesto urputně zápasíš s nedostatkem sil,
abys mohl splatit neslíbený dluh své duši….
Zbloudilý mezi kameny osudu
se zvedáš z rakve do noci hřbitova.
Neboť ty nemůžeš přeci býti méně než stínem svého těla…
Vládce temného strachu rozlitý jako krev po oltáři.
S absurdním pohledem,
jež připomíná oči nicoty, která jej korunovala trny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama