Přesto neumřeš

13. února 2013 v 14:17 | nyat |  Raději neuvažovat
Měsíc mi svými stříbrnými strunami osvětloval lehce cestu zastřenou tmou. Obloha se na mě skrz černé mraky mračila. Ospalý les tiše šuměl a stromy tančily v podivném rytmu foukajícího větru. Tráva mezi cestou a lesem se slévala v inkoustovou čerň bez konce. Skrz okénko jsem se podívala na oblohu a vrátila jsem jí škodolibý úšklebek.
Za mým starým autem se jemně výřil prach do spirálovitých obloučků. Jela jsem trochu rychleji po lesní cestě. Je to moje zkratka už od nepaměti, takže jsem si na ní byla jista. Promnula jsem si jednou rukou oči. Zívla jsem a na rádiu naladila Victim radio. Led displej barevně zablikal. Autem projel děsivý jekot a křik. Rychle jsem přeladila o malý kousek zpět. tentokrát se z reproduktorů ozývala roková hudba. Hodiny na palubce zapípaly. ´super je dvanáct hodin v n oci a já teprve jedu domů´ pomyslela jsem si. Do hlavy se mi opět vloudily myšlenky na práci.. ´kruci, jak mám našim vysvětlit, že mě vyhodili. No ani ne našim jako spíš matce..to bude zase divadlo.´
Zamrkala jsem. Přes měsícem osvětlenou část cesty se právě chystal přejít zajíc. ´Nebo to není zajíc??´blesklo mi v hlavě . Černý stín přelétl přes silnici tak rychle, že jsem nebyla schopna to určit přesně. Prudce jsem zpomalila, abych jej nepřejela. Jenže to nebylo na na téhle přírodní cestě to pravé. Auto zareagovalo na můj náhlý příkaz tím způsobem, že sice zpomalilo,ale kolům to "uklouzlo" a tak jsem se jen snažila vrátit autu stabilitu. ˇZatracenej zajíc…příště brzdit nebudu´
Minula jsem značku : Vera Die 4km. To už je malý kousek…za chvilku budu v p osteli a odpočinu si. Z rádia se ozval šum…potom zvířecí zvuky a na konec se samo vyplo.
"Co to k sakru??.." Zaklela jsem tiše a pohlédla krátce na rádio, které evidentně odmítalo jakékoliv další hraní. To se může stát opravdu jen mě.
Kolem mého auta se v mžiku mihlo dalších pár stínů avšak mnohem větších než ten první. Někeré se téměř otřely o můj lak na autě. Vyděšeně jsem se dívala, jak kolem mě prolétavají a neschopna pohybu sem jen křečovitě svírala volant. Naproti přednímu sklu se vynořila velká černá koule.Přišlo mi, že byla černější než okolní tma. Pak si jen pamatuji, že ta koule narazila do skla, které se celé rozpsklo na malé kousíčky do stran.. jediné co jsem stačila bylo, že jsem si rukama zakryla obličej a snažila se nějak schoulit do klubíčka.Což se vzhledem k zapnutému pásu moc nedařilo. Některé sklo si našlo cestu skrz mou bundu. zbytek popadal všude po autě.
Kapota se prohla, jakoby se od ní někdo velmi silný odrazil. Z volantu se vynořil gelový erbeg a zahltil co se mu dostalo do cesty.V zeleném gelu sem omdlela . Zadní sklo zmizelo a místo něj se tam objevila jen díra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama