Přemýšlení

13. února 2013 v 14:24 | nyat |  Kousky střípků
Pokaždé, když zvednu hlavu k nebi.
Mám pocit, že mě nohy brní…
Srůstají se zemí kamennou.
a zabrání mi v pohybu.
Vztáhnu ruce vzhůru
a místo prstů vyraší tisíce nitek
plných křiku po mém já.
Oči mi zvlhnou s ranní rosou
a pomalu se v únavě zavírají.
Víčka srostou a hlava se zvrátí…
Tolik bolesti v hrudi se rozpíná.
Proč cítím jen nekonečný prostor
ve svém nitru.
Tolik cest k životu a jedna k smrti.
Tělo se rozpadá pod tíhou času
a krev reziví v modrých řečištích….
Stálo mi to všechno za to?
Všechny myšlenky na přítomnost
ztrácí smysluplnost.
Tak proč se přesto trápím
a nimrám se ve věcech,
co nezměním….
Hlavu vrátím k pohledu k nohám.
a pouta země povolí.
Ruce k tělu přivolám a vím,
že až opět vzhlédnu,
tak má mysl to vše opět povolí….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama